Jaksi Taksi: Značná část říká, že jsme dospěli, což my bychom teda neradi!

    0

    Povězte nám něco o vašem nejnovějším albu Signál.

    Začal bych nejdřív u alba Optimista. To je první album, kde jsme nenahráli skladby vzájemně nesouvisející, ale naopak, všechny vycházeli z jednoho tématu – biblického Nového zákona. Byť pochopitelně upravené naší optikou a našim názorem. Nový zákon byl teda spíš takový půdorys, na kterém jsme stavěli naše příběhy. Celá deska je tedy koncepční a je to příběh člověka od narození až po jeho konec. Signál je podobně koncepční album, založené zase na půdorysu jedné knížky, poměrně velkého významu v rámci světové literatury a opět jde o příběh člověka, jen z jiného hlediska. Zatímco Optimista byl o vztahu jednotlivce ke společnosti či jeho boji s ní, Signál je o boji vnitřním. Je to o souboji rozumu a citu, o každodenní volbě v tom, co je a není správné. Hudebně je Signál zase trochu složitější, dali jsme tam i nějakou elektroniku a podobně a po veselých a světlých deskách Všechno dobrý a Zachovejte paniku, je to zase trochu temnější album. Něco na způsob demosnímku Málo krve, i když přeci jen trochu lépe zahrané.

    Proč nese zrovna název Signál?

    Název je podle titulní skladby a symbolizuje právě jednotlivé signály, na kterých je pak založeno naše rozhodování v životě. Protože každá možnost se nějak jeví, vysílá nějaké signály a záleží na nás jak tyto signály umíme číst, zda dáme na první dojem, nebo zda o těch signálech přemýšlíme a nenecháme se svést tím nejlíbivějším signálem, ale počkáme si na ten pravý signál.

    Jaké slýcháte ohlasy?

    Podle fanoušků a nejen podle nich je to naše nejlepší deska. Trochu alarmující je, že značná část říká, že jsme dospěli v textech i hudbě, což my bychom teda neradi.

    Kolik desek máte na kontě a s jakou jste nejvíc spokojení?

    Všechny desky jsou na našem webu, přiznám se, že z hlavy to číslo neznám, ale asi 9 řadových alb. Nevím jak pro ostatní muzikanty ale pro nás je vždy ta poslední deska ta nejlepší.

    Jak se Vám točil klip Jednou?

    Klip Jednou byl náš nejnáročnější videoklip. To ale taky bylo ještě v době, kdy se ten klip dal někde odvysílat, byl nejeden televizní pořad nebo hitparáda. Teď už ani nevím jestli něco takového je, ale řekl bych, že minimum. A točení bylo v pohodě, točili jsme v jednom starém domě v Brně a režisér David Pokorný si dal hodně záležet. Taky je to zatím náš nejsledovanější videoklip a má něco přes 1 500 000 shlédnutí.

    Plánujete v nejbližší době něco? Nějaký nový klip třeba?

    Klipy samozřejmě děláme, protože video k hudbě patří, jednak tam máš možnost vidět kapelu a její členy jak vypadají a jednak se tím klipem dá ta píseň obohatit, upřesnit či rozšířit její význam a podobně. Takže určitě další klipy budeme dělat. Jen teď není ještě jasné, na které skladby.

    Zabloudíme trochu do historie Vaší kapely. Jak jste se dali dohromady?

    Dali jsme se dohromady na gymplu, ještě s našim původním bubeníkem Alešem. Tenkrát jsme chodili na koncerty a nejoblíbenější kapelou byla ZNC. Takže po jejich vzoru jsme začali zkoušet a hrát. I když jsme byli naprostí samouci a žádnou hudební průpravu jsme neměli. Dokonce asi první 4 alba jsme nahrávali bez metronomu, protože nám to přišlo strašně „komerční“, hrát podle nějaký mašinky. Ale začínali jsme spíš kvůli pařbám a potřebě se vyjadřovat, než kvůli koncertům. Takže začátky mám trochu rozostřené.

    Vy hrajete česky jak jsem si stačila všimnout. Co Vás k tomu vedlo? Mnoho mladých kapel v dnešní době skládá anglicky.

    Angličtina se hodí, když nemáš co říct a neumíš pracovat s češtinou. Samozřejmě si tím ulehčuješ život, protože anglické texty většinou nikdo nezkoumá nebo jim nerozumí, takže ti je ani nikdo nebude vyčítat a hodnotit. Zatímco, když zpíváš česky, neseš kůži na trh, protože ten text posluchač vnímá daleko víc. Já jsem stále tvrdil, že česká kapela, která zpívá anglicky je nesmysl a raději si v tom případě poslechnu nějakou zahraniční kapelu. Nevidím jediný důvod, proč bych si pustil českou kapelu, která zpívá anglicky. Kultura by měla odrážet místní život a jeho vnímání, zajímá mě vždy místní kultura a ne to, jak si třeba někdo v Maďarsku představuje americkou kapelu a zkouší si na ni hrát.

    Byl to Váš sen již od malička hrát v kapele nebo to vzniklo nějak časem?

    Nebyl to náš sen. V určitém věku máš v sobě přetlak, potřebuješ ventilovat názory, svůj pohled na svět ( i když on v té době není nijak převratný ) ale pro vývoj člověka je to důležité, projevovat se nějak jinak než jen kecáním v hospodě. Je potřeba psát písně, básně, nebo dělat cokoli autorského. Nezáleží na kvalitě. Dnes tuhle potřebu trochu nahrazuje Facebook, protože každý se může projevit, být autorem, vyfotit se s novým telefonem před zrcadlem a sdílet nesmysly. Tu základní potřebu projevu to nahradí, otázkou je, zdali to i nějak pomůže k vývoji osobnosti. U nás hudba nebyla jediným uměleckým oborem, kde jsme se realizovali, bylo toho více, takže určitě to nebylo něco, po čem bychom toužili. Vyplynulo to samo od sebe.

    Jste optimisté jak zpíváte v songu optimista nebo máte i pesimistické chvíle, kdy se vše hroutí?

    Všechny naše skladby vycházejí z nějaké životní situace. Takže buď jsou projevem euforického štěstí nebo totální deprese. Ten druhý případ je častější. Ale být optimista je povinnost. I při vědomí toho, proč tady jsme a jak to dopadne.

    Máte nějaký vzkaz pro čtenáře/fanoušky a nějaké stránky, kde Vás můžou najít?

    Náš web, kde jsou všechny podstatné informace je: http://www.jaksitaksi.cz/. Odtud se dostanete na náš už zmiňovaný Facebook či kanál youtube (http://www.youtube.com/jaksitaksiTV ), kde jsme teď sjednotili všechny naše videoklipy pod jeden odkaz. Čtenářům bychom přáli hodně kvalitní muziky a jestli mezi ní zařadí i nás, bude nám ctí.

    Klip jednou

    By: Aduš

    Audio.sk
     
    ZDIEĽAŤ