Rozhovor s MIREM ŠMAJDOU!

Pověz nám, jak se má v poslední době Miro Šmajda.

Miro Šmajda se má v poslední době výborně, protože jsem v podstatě mladý, zdravý, šťastný. Jsou nějaké důvody, proč bych měl být nešťastný? Já nevím, mě to přijde v pohodě. Vyšla nová deska, jedeme tour. Dobře, úplně v pohodě.

Zkus nám přiblížit tvoje nové CD mirosmajda.com 

Album je vlastně strašně jednoduchý, ale zároveň je rozmanitý. Jsem rád, jak to zní. Nikdo se mi do toho nemotal, takže jsem též rád a určitě to album je nějakým mostem od toho co bylo a toho, co bude.

Ty jsi si CD produkoval sám, jak se Ti na něm pracovalo?

Byla to strašná pohoda. Byl jsem si pán svého času, nikdo mě do ničeho netlačil, chodil jsem si do studia když jsem měl chuť. Pro mě to byla zábava. Ta deska je můj první produkční počin, mohl jsem objevovat, nikdo mě nekomandoval, takže jsem přišel na plno skvělých věcí. Hlavně jsem měl čas si vyzkoušet to, co jsem se naučil v USA. Prostě nádhera, skvělé studium, skvělí lidé. Bylo to pro mě na jednu stranu pracovní, ale na druhou stranu výborný relax.

Takže jsi více spokojený s tím druhým albem?

Určitě. Čo sa týká lásky bylo kompromisní, tam se mi do toho motali lidé a tady nikdo. V tom je ten rozdíl.

Jakou písničku máš z alba nejraději?

Nostalgie a Dotyky. Protože jsou to dva temné songy a baví mě.

Když si vezmeme tvůj nejnovější klip White-Black. Jak vznikl nápad na tento klip?

White-Black je takový bonus, který není můj nápad, protože bych si nenapsal punk a nenatočil ani takový klip. Líbil se mi ten úlet a proto jsem do toho šel. Celá produkce byla v jejich režii. Ale určitě se fanoušci dočkají klipů, v nejbližší době to bude na 95%  Nostalgie a Bullshit.

Co plánuješ po tomto tour?

Odjet někam daleko, ale já se pak zase vrátím samozřejmě.

A Max Jason Mai zase ožije?

To je kdo? (smích). Max Jason Mai spí a já bych ho rád nechal spát. To byla prostě nějaká etapa, která vznikla v souvislosti s Eurovizí. V tu dobu pro mě nejideálnější řešení a ten anglický projekt bude pokračovat, ale ne pod jménem Max Jason Mai. Ale je krutě dobrý a už na něm znovu pracuji.

Ty koncertuješ častěji v Česku než na Slovensku. Vyčítají Ti to slovenští fanoušci?

Ne. Občas někdo napíše, ale ono i když to někdo vytkne, tak záleží, jak to kdo přijme. Zkrátka, co s tím uděláš. Tento trh je větší, je tu víc lidí a ta řeka tu má větší ramena, takže nás to sem vede víc jak na Slovensko. Ale určitě se těším, teď Bratislava, Žilina, Poprad. Bude to fajn.

Prozraď nám nějaký trapas, který se Ti během koncertování stal.

Například dnes jsem měl plný nos, takže to bylo takové směšné. Jsem přemýšlel, zda se jít vysmrkat nebo ne, ale snad to nebylo nějak viditelné (smích). Ale nevím, stává se toho strašně moc.

Stává se Ti, že jdeš po ulici a najednou za tebou přiběhnou fanynky a začnou pokřikovat „áá to je ten Miro Šmajdá“ ?

Jo. Hřeje mě při srdci, je to fajn. Nemám problém, když jdu po ulici, pokecat a tak. A v Praze normálně mě můžou vidět, když si jdu do parku zaběhat, když jdu do posilovny nebo když jdu normálně po ulici. Přiznám se, že jsem dlouho nezažil nějakou zlou reakci, lidé jsou fajn, takže je to v pohodě.

Jak často se dostáváš za rodinou, když máš tolik práce.

Když jsem dělal album, tak jsem byl doma na Vánoce. V podstatě jsem celý silvestr prospal, nikde jsem nebyl, protože jsem byl úplně mrtvý. To byly vážně těžké tři měsíce, když se točilo. Potom jsem byl někdy v únoru a teď ani nevím, kdy se dostanu, protože jedeme tour a to už bude květen. Nevím, strašně málo, tak po 2-4 měsících.

My se Tě nebudeme vyptávat na nevěstu, od toho jsou bulváry, ale prozraď nám toto. Ty jsi už několikrát někde řekl, že se Ti každá žena/slečna líbí. Je to pravda nebo se najde nějaká, u které si řekneš, že se Ti vyloženě nelíbí? 

Ona je to pravda jakoby v smysle, že je každý jedinečný. Když se podívám na vás, tak každá máte svojí jedinečnou krásu a každá jste jiná. Na každém najdeš něco, co fascinuje. Máte krásné oči například, ale každá je máte jiné. Beru to všeobecně, že každý člověk je něčím zajímavý a tím je krásný. Nemusí být krásný pro mě, ale může být krásný pro někoho jiného. A když se bavíme o té polovičce, tak tam je to o něčem jiném. Tam jde o chemii a jiskření.

Jsi spokojený s kapelami, které Ti dělají předkapely na tour?

Ale jo.

A když řekneme třeba Bonebroke a Faces are Fiction?

Jsou to šikovní kluci. Jinak by před námi nehráli (smích). Držím jim palce. Já jsem už minulý rok začal veřejně kritizovat tuto scénu, protože mladé kapely dostávají málo prostoru. Ale štve mě to, že mladé kapely často kecají někde v backstagi a když mají jít hrát nebo se připojit a zabojovat, tak jsou zbabělí.

Jsi zklamaný z toho, když hraješ slovenskou písničku a zpívají si to skoro všichni a když hraješ anglickou a zpívá si to pár lidí?

Proto nemá cenu dělat anglický projekt pro Československu. Protože když tady někdo dělá anglickou hudbu a není to nějaký rádiový pop, tak se na to může rovnou vykašlat, nemá to cenu. Na koncert jim přijde 20 lidí, z toho si bude písničku zpívat 7 lidí a z toho 3 rodina a 2 kamarádi. Zkrátka lidé tomu chtějí rozumět, chtějí lehkou melodii. Já nevím, asi by mi šiblo, kdybych kvůli tomu měl dělat nekvalitní hudbu. Zkrátka mám rád, když ten song je o něčem, když má nějaké téma. Lidé by se měli zamyslet nad tím, co se děje. Tento svět jde postupně do háje a to není dobře.

Máš z něčeho strach co se týká hudby?

Co já vím. Že na pódiu potkám sám sebe (smích).

Jaké má dělání hudby plusy a mínusy?

Já si myslím, že to hrozně záleží od interpreta. Když to vezmu ze svého pohledu, tak nevidím mínusy. Zkrátka mě to baví a dělám to hlavně proto. Plus, že na tom vyděláš velké peníze to vážně nemá, neboť v Československu se nedají vydělat velké peníze hudbou. Asi kdybych měl nějakou polovičku, tak by každou slečnu štval můj věčný workoholismus.

By: Aduš

ZDIEĽAŤ