Sabina Křováková: Nesedí mi cajďáky!

0

Sabina Křováková je rodačka z Děčína. Má 20 let. Kytaře a hudbě se věnuje přibližně 6 let. Sama však říká, že zpívání je její život. Je Skromná, veselá, stále zpívající mladá dáma, která to určitě dotáhne hodně daleko. Jejím největším úspěchem je vítězství v československé superstar v roku 2013. Přinášíme Vám Exluzivní rozhovor s touto mladou zpěvačkou.

Co ti superstar dala?

Určitě strašně moc zkušeností. Taky jsem se naučila překonávat svou hranici strachu a strašně moc fajn lidí, s kterými se budu vídat i po superstar.

Dělali jste různé výlety, zkoušeli nové věci. Co se ti z toho líbilo nejvíc?

Tak nejvíc se mi líbilo v Egyptě. Po prvé jsem letěla, byli jsme tam jako parta 16 lidí, skamarádili jsme se. Měli jsme tam naplánovaný program, chodili jsme po památkách a večer diskotéky, takže jsme pořád pařili.

Byl nějaký okamžik, který se ti vyloženě nelíbil?

Vždycky když někdo vypadne, tak to vás mrzí. Nějakým způsobem tu fungujeme jako parta a třeba když vypadl Jára nebo Terezka, tak to mě mrzelo.

Vyzkoušela jsi si mnoho hudebních žánrů. Jaký ti sedí nejvíc a jaký naopak nejmíň?

Nejvíc mi určitě sedí punk-rock, rock. Něco tvrdšího a rychlejšího, kde si můžu zakřičet. A nesedí mi nějaké cajďáky. V těch se nevidím a ani mi nejdou.


Co momentálně plánuješ po superstar?

V tom mám jasno. S kapelou to rozjedeme, svoje písničky dáme dohromady. Budeme koncertovat a snad se to povede.

Jak jsi začínala s hudbou?

Jako malinká jsem chodila do sboru, když mi bylo 8 a ve 12 jsem začala hrát na bicí, zpívala jsem. A ve 14 jsem začala koncertovat už fakt hodně s punkovou kapelou.

Jak ovlivnila superstar tvůj život?

Hodně. Když to vezmu z hudebního života, tak jsme s kapelou hráli po pár lidí. Když přišlo 80, tak jsme byli rádi. Teď doufám, že budeme moc hrát pro více lidí.

Superstar byla určitě hodně psychicky náročná, jak jsi to zvládala?

Ono se to třeba nezdá, ale je to opravdu hodně psychicky náročný. Třeba medailonky jsou večer v televizi 2 minuty a my je natáčíme půl dne. Zvládám to chvílema dobře a chvílema mám takové stavy, že bych chtěla utéct domů.

Nějaký vzkaz pro fanoušky?

Tak fanouškové, děkuju moc za podporu, děkuju těm, co mi fandí. A říkám, dám dohromady svou kapelu, písničky a doufám, že to budou pecky a ráda vás uvidím na koncertech.

By: Aduš

ZDIEĽAŤ